Útěk - 3. kapitola 1/2

8. prosince 2011 v 18:22 | Lacy |  Útěk
Po čase další kapitola :-)



Slunce bylo vysoko na obloze a Ebony se Samem byli pořád na cestě. Prý dvě hodiny, pche! Trmáceli už pěkně dlouho a Ebony se začal dělat na patě pěkně bolestivý puchýř. Momentálně šli podél kamennité pláže, racci křičeli a ocelově šedé moře šumělo.
"Už tam budeme?" zeptala se Ebony otráveně. Nejraději by si sedla a už nikdy nevstala.
"Chviličku," sliboval Sam s úsměvem. Nechápala, jak se může smát, natož chodit tímhle vražedným tempem. Ona sama měla co dělat, aby se udržela na nohou.
"Podívej, už jenom kousek." ukázal na dům na útesu. Ebony z toho pohledu přejel mráz po zádech. Stála tam dvoupatrová stavba, ze dřeva, s prohnutou střechou a velkými, špinavými okny. Stáli na okraji skály a vypadala, že se tam moc dlouho neudrží. Vedla k ní úzká kamenitá cestička.
"No těbůh." ujelo jí, "jak v tom může někdo bydlet? To se nebojí, že mu to spadne na hlavu?"
"Není to zrovna ideální," uznal Sam, "ale Frank je to dobrý člověk a jeho pomoc právě teď nesmírně potřebujeme."
"To je pravda," přikývla Ebony a s hlasitým zívnutím se protáhla. "Hlavně ať tam má normální postel," zadoufala.

Dům ale nebyl zas tak blízko, jak se to zprve vypadalo. Dobrých dvacet minut šplhali po strmé cestě vhůru, kameny se jim drolily pod nohama a padaly do rozbouřeněho moře. Ebony se zhoupl žaludek z té výšky. Představa, že se tam dole napíchne na ostré výčnělky se jí zrovna nezamlouvala.
Když se dostali až nahoru, opřel se do nich silný a mrazivý vítr, který byl silně cítit solí a hnilobou. Ta barabizna tam pořád byla - žádný strašidelný výplod mozku ani fata morgana. Stála osamocená uprostřed holé, šedivé pláně, nahnutá a nebezpečně se kývajíci. Kdykoliv zadul vítr, odpověděla nevlídným zavrzáním starého dřeva.
Pátravě se zadívala Samovi do tváře. V jeho očích překvapivě nespatřila žádné obavy ani ostražitost. Být po jejím, tak odsud s hlasitým jekotem pádí a nestraví na tom děsivém místě ani minutu. Ne, ani vteřinu.

Sam se klepáním neobtěžoval a rovnou vešel dovnitř. Ebony ho po chvilce s mírným zaváháním následovala a vkročila do domu. Vnitřek domu splnil všechna její očekávání. Prohnilé dřevěné obložení, zatuchlý vzduch a plesnivé zašedlé koberce. No prostě vrchol luxusu. Po stěnách visely starodávné obrazy ve zlatých rámech s válečnými náměty. Ebony si dovolila hádat, že nejčastěji se tam objevovala třicetiletá válka. Byly tam také obrovské vysoké knihovničky - až do stropu. V nich byly narovnané různé knihy - od těch nejtenčích knížeček až po ty nejtlustší bichle. V nejvyšších policích byly narovnány sklenice s nejrůznějšími láky a podobnými sajrajty, kosti, sošky a kameny - těch tam bylo opravdu hodně.

Ebony si stoupla na špičky a sundala velkou sklenici s jedovatě zeleným slizem. Podržela si ji před očima a zkoumala jakousi věc, která v nádobě plavala. Až moc jí to připomínalo myší embryo nebo něco podobně nechutného. Hlasitě polkla a zkusila se sklenicí zatřepat. Vše uvnitř se dalo do pohybu a Ebony s ohrnutým horním rtem a nakrčeným nosem pozorovala plavající stvoření.
"To je humus," prohlásila znechuceně a urychleně vrátila nádobu na své místo. Nezapomněla si pořádně utřít ruce do kalhot. "Jakej cvok tohleto může sbírat?" kývla směrem nahoru.
"Frank není cvok," poučil ji, " jen je trochu výstřední."
"Jo, to sedí," ušklíbla se.
"Je to neuvěřitelné," rožpřáhl Sam ruce, ", mám pocit, že všechny tyhle knihy přečetl nejmíň stokrát. Je to učenec, ale ne cvok." dal se znova do chůze.
"Žádnej rozdíl v tom nevidím," uchechtla se Ebony, rozeběhla se za ním a naposledy přejela pohledem přes místnost. Těch knih tu musely být stovky, ne-li tisíce!
"Tudy," vzal jí Sam za loket a zatáhla do úzké chodby nalevo od knih. Po stěnách tam visely starodávné gobelíny a koberce, které vypadaly, že tam drží jen tak tak. V rozích a koutech byly tlusté provazce pavučin, obalovaly i polorozpadlý lustr houpající se jim nad hlavami. Sam napřáhl ruku a zarazil Ebony. Sáhl po klice na dveřích, které téměř nešly rozeznat od zbytku stěny a jemně zaklepal.
"Dále," řekl někdo chraptivým hlasem, hlasem dlouholetého kuřáka. Sam stiskl kliku a otevřel dveře.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Miri Miri | Web | 10. prosince 2011 v 8:45 | Reagovat

Dobrý, teda spíš Výborný. Nevím co k tomu říct. Všechno, až na to slovo Bichle se mi líbilo. Připadá mi to spíš, jako hovorové slovo, než slovo do knížek, ale není to chyba. Spíš se snažím být hnidopich :-D

2 Lacy Lacy | Web | 10. prosince 2011 v 11:59 | Reagovat

Myslím, že zatím to je slušný začátek :-). Do opravdového hnidopicha máš sice ještě daleko, ale s trochou tréninku to půjde. Klidně budu pokusný králík ;-)

3 Miri Miri | Web | 10. prosince 2011 v 14:20 | Reagovat

[2]: Budu se snažit :) a pokusného králíka docela potřebuju. Ty seš na to dobrá, protože mi dá hodně práce na tebe něco vymyslet a musím opravdu hnidopišit :-D

4 Lacy Lacy | Web | 10. prosince 2011 v 16:09 | Reagovat

[3]: Muhahaha

5 Miri Miri | Web | 10. prosince 2011 v 17:23 | Reagovat
6 Sušenka Sušenka | E-mail | Web | 18. prosince 2011 v 12:39 | Reagovat

Mě baví poslouchat všemožné historky :D
jedna se hodně dovím a někdy se fakt směju ... :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama