Přežila jsem to - a to je povzbuzující

26. listopadu 2011 v 17:59 | Lacy |  Lacy
Sednout, zahrát, vstát a uklonit se. Hmm, co je na tom těžkého? Já vám to povím. Všechno! Sednout si, aniž bych do něčeho kopla nebo praštila kytarou, zahrát něco těma nepříjemné ulepenýma rukama a hlavně uklidnit se. To poslední je vlastně to nejdůležitější a pro mě také to nejtěžší, protože jakmile si sednu a kouknu do publika, vím, že mám problém.

Ale tentokrát to nebylo zas tak špatné, tréma ze mě spadla zhruba v polovině první sladby (úžasné španělské) a pak už jsem to nějak dala :). Sice jsem dohromady udělala pár drobných chyb (drobných, leč zásadních :)), ale podle ségry a rodičů se to dalo poslouchat.

Kluk, co šel přede mnou, na tom byl podstatně hůř. Byl zhruba stejně starý a připomínal mi mě na mé první a jediné kytarové soutěži - tenkrát jsem měla takovou trému, že jsem se jen tak tak udržela na nohou a nesložila tam před porotou na zem. Měla jsem chuť k němu jít a říct mu: Neboj, to zvládneš.

Ale stálo to za to, dostalo jsem oříškovou čokoládu - ta je momentálně v čokoládovém nebi (Bůh jí žehnej) a tatranku. Musím konstatovat, že obě se nedožily následujících dvou hodin :). Měly krásný život...

Zdroj obrázku: http://www.naprofil.cz/
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 K - SB K - SB | Web | 26. listopadu 2011 v 18:27 | Reagovat

Když jsem ještě hrávala na klavír, kupodivu jsem při koncertech nebyla nervózní - a to je co říct, protože já jsem nervózní skoro pořád. Ale jsem ráda, že už jsem absolovovala a nemusím hrát další koncert - teď jsem "povýšila" do divadla, kde budu hrát divadelní hru před mnohem víc lidma, než ten koncert, tak nevím, jestli jsem si polepšila:D Každopádně jsem na pódiu asi míň nervózní než ve škole, přestože tam jde o víc a vidí mě (= soudí mě) víc lidí. Nevím proč, ale je to tak;-)

2 Jolly Jolly | 26. listopadu 2011 v 18:39 | Reagovat

Ahoj
Já (Lacy ty to víš) také hraji na klavír a trému mám vždy. Nejdříve se mi rozklepou ruce, což se zrovna nehodí. Postupem času se to zlepšilo, ale tréma k tomu patří. Chodím také na dramaťák a tam kupodivu trému nemám. zaujalo mě jak K-SB  píšeš o té divadelní hře... mohla bys mi napsat o čem je a co hraješ? Moc mě to zajímá :-)

3 Miri Miri | Web | 27. listopadu 2011 v 9:30 | Reagovat

No jo, to je ta tréma. Já jsem vystupovala od malička, protože můj táta je kazatel a děti v besídce mají vždy na svátky nějaký vystoupení. Už dlouho jsem nikde nevystupovala, ani nehrála s klavírem a jsem za to vděčná. Někdy mám trému jenom když jsem na koncertě a když mám vystupovat, tak se div nezhroutím :-D

4 K - SB K - SB | Web | 27. listopadu 2011 v 10:46 | Reagovat

[2]: Je to spíš taková pohádka  než drama - něco na způsob Malého prince - ale i tak je to taková trošku hororová pohádka (což se mi hodně líbí:D). Hraju štěstí - ironie, že?:D - ale vlastně jsem záporná postava.

5 Jolly Jolly | Web | 27. listopadu 2011 v 18:32 | Reagovat

Jééé... tak to tě určitě dost baví... a kde hraješ? Chodíš do nějakého kroužku? :) :)

6 K - SB K - SB | Web | 27. listopadu 2011 v 18:50 | Reagovat

[5]: Jj, naše divadlo má takový kroužek a tam hrajem. Kolem 30 bláznivejch lidí na jednom místě - tam se člověk nenudí:D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama